Cábelíci FK Králův Dvůr

ZÁHADNÉ SLOVO "CÁBELÍK"

02.09.2014

Kdo pravidelně pročítá v novinách či na internetu referáty z fotbalových utkání České fotbalové ligy, jistě si povšiml, že se v nich občas objeví záhadné slovo „cábelíci“. Laik nechápe, ale zasvěcený fotbalový fanouše...k ihned poznává králodvorské fotbalisty. Ví dnes ale vůbec někdo, jak kdysi karlohuťský Litavan k oné přezdívce přišel? Zde je výsledek pátrání Ing. Jiřího Zahradníka.

Zastavme se na chvilku u tohoto záhadně znějícího slova CÁBELÍK. Dost dlouho jsem pátral po jeho možném původu. Neuspěl jsem ani u starších pamětníků, dříve vydané klubové almanachy mlčí, a tak jsem počal převracet stránky všelijakých českých a německých slovníků – od etymologických až po naučné. V některých z nich mne především zaujalo méně používané, ale zato téměř souzvučné slovo zappelig. Je to mimochodem adjektivum, z něhož, jak se domnívám, mohlo pravděpodobně vzniknout i ono záhadné substantivum cábelík. Postačí jen správná německá výslovnost a je už jen na čtenáři aby posoudil, zda německé zappelig, v češtině významově odpovídající jako třepetající se či zmítající se nebo také netrpělivý, ale i házející, není jednou z mnoha cest k rozluštění původu záhadného slova cábelík? V některých starších německo-českých slovnících se vyskytují i slova zabel (v překladu hrací deska, též hra v šachy nebo i šachovnice) a cába – nádobka na házení kostek.

Své pátrání jsem skončil až v Ústavu po jazyk český AV ČR, kde pravděpodobný původ slova cábelík od výše uvedených slov byl akceptován s přihlédnutím k existenci silné německé menšiny v Karlově Huti a Počaplech (dnešní části Králova Dvora) v 19. a na počátku 20. století. Teď si marně lámu hlavu, jak vysvětlit souvislost oněch třepetání, zmítání, netrpělivosti, házení, šachů či vrhcábů s fotbalovým kumštem fotbalistů bývalého karlohuťského Litavanu. Že by se hráči na hřišti zmítali nebo mizerně házeli auty, se mi ani trochu nepozdává. A tak se spíše domnívám, že buď mnozí z mančaftu házeli každodenně lopatami vsázky do karlohuťských vysokých pecí, nebo hrávali vrhcáby a šachy a v neděli pak vybíhali na staré hřiště u Litavky. Dost možná, že zrovna pro to házení do pecí nebo na desku, tak na ně právě pokřikovali počapelští Němci z bývalého DFC Rapid. Nelze ovšem vyloučit, že mohla leckdy docházet i trpělivost skalním přiznivcům, kteří i prohrané zápasy obvykle dohrávali v nedělních podvečerech v hostinci U Čapků nebo u karlohuťské kapličky. Je však nutné zdůraznit, že slovo cábelík nemá ani v nejmenším pejorativní nádech, jak by si mohl leckdo pomýšlet. A tak se ptám. Zůstane tajemství původu slova cábelík ke škodě fotbalové historie na Berounsku navždy nerozluštěno?

Ať tak či onak, nechť se v tomto fotbalovém ročníku, jímž se završí jubilejní sté působení dnes králodvorských cábelíků na české fotbalové scéně, klubová modrobílá vlajka pořád a vítězně třepetá a nechť to současní „cábelíci hází“. Třeba až do druhé nejvyšší soutěže. Vždyť starší fandové si určitě vzpomenou, takhle podobně kdysi přece fandili i Kladeňáci svým výborným ligoušům. A bývaly tam také vysoké pece!